SEVERNÍ SUMATRA – PARAWAITING NA SAMOSIRU

SEVERNÍ SUMATRA

Nejlepší parawaitingové místo na světě, co půl hodiny měnící se počasí, krásná příroda, jediný hodinový let a pokračující parawaiting.

Jezero Toba, je největší jezero v jihovýchodní Asii a na něm ležící ostrov se specifickým názvem „Samosir“ je největším ostrovem světa na ostrově. I když to je trochu zavádějící, jelikož Samosir ve skutečnosti žádným ostrovem není, poněvadž je s pevninou menší částí spojen. Na Samosiru se také létá. Ale jen někdy. Nejlepší podmínky tu jsou v květnu a červnu, my s Nessem ovšem přijeli na konci srpna, kdy se tady počasí mění z hodiny na hodinu. A tak jsme s tím byli i tak trochu smířeni.

Po 16 hodinové cestě autobusem z Bukittingi nás řidič „vykopl“ v Parapatu odkud nám jela loď na Samosir. Na lodi nám jakýsi člověk dohodil skvělé ubytování, kde jsme nakonec strávili zbytek pobytu. Kdo by nestrávil, když jsme platili 30kč za noc, byli v moc příjemném prostředí s levnou dobrou restaurací, pingpongovým stolem, internetem a hned vedle jezera. To nejlepší parawaitingové místo, jaké si může člověk přát.

První den jsme si půjčili motorky a vydali se hledat startovací plochu.  Což se ukázal být jako dosti nelehký úkol.  Byli jsme ve spojení s místním pilotem Abbou, který ovšem hovořil pouze indonésky, takže místy docházelo k nedorozuměním. Po celodenním neúspěšném pátrání jsme se nakonec museli sejít s Abbou, aby nám tu startovačku ukázal osobně. Po tomto dni jsme již měli alespoň představu, kde startovací plochy asi tak leží. Jedna se nachází v blízkosti bydliště Abby, ale hodinu a půl od nás, druhá jen půl hodiny od našeho hotelu a třetí leží ještě 45minut nad ní. Abba nás pořád zval, ať jdeme lítat na tu startovačku, která je blízko u něj, jenomže nejen že to bylo od nás moc daleko, ale Abba mi dost často psal i ve chvíli, kdy bylo zamračeno nebo pršelo. Pak jsem se dozvěděla, že Abba je vlastně ještě začínající pilot. Později jsme tak dospěli k názoru, že Abba nám tady bude spíš ku škodě než ku prospěchu a tak jsme se rozhodli ho raději již více nekontaktovat a jednat dle vlastních úvah.

Po pěti parawaitingových dnech přišel den Nessova odjezdu. Ten den probíhali zrovna oslavy nezávislosti Indonésie (17.srpna) a tak jsme vzali motorku a vyjeli se na ně podívat. Ovšem po chvilce se nám začalo zdát, že vítr mění směr a tak jsme vyrazili zkontrolovat situaci na nejbližší startovací plochu. Nevěřili jsme vlastním očím. Bylo to letové. Ness okamžitě nastartoval motorku a vydal se tryskem pro naše padáky. Za hodinu byl zpátky a my o chvíli později ve vzduchu. Ness letěl jako první, chytil stoupák, ale po chvilce začal hnít. Já měla opačný problém. Jak jsem odstartovala, tak jsem začala hnít, ale po několika minutovém plazení se a těžkém boji, se na mě konečně „bůh termoska“ usmál a po chvilce jsem byla pod základnou. Po hodině letu, se ale nebe začalo nějak zatahovat a tak jsem se vydala raději zpět a přistála zpátky na startu. Let to byl krásný a díkybohu (bohu termoskovi) za něj. Byl to tak náš jediný let na tomto místě. Po přistání jsem se tak rozloučila s Nessem a pokračovala ve svém parawaitingu vesele dál.

http://www.flythesky.cz/cestopisy/parawaiting-na-severni-sumatre-ostrov-samosir/

Reklamy
Odkaz | Příspěvek byl publikován v rubrice Sumatra. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s